Coffee Library s Terezkou | Olomouc

Další skvělé kavárenské setkání. S Terezkou z blogu Po našich tlapkách jsme se letos sešli už po druhé - první setkání bylo v březnu ve Sladkém Méďovi. Druhé v květnu. Smutné ale bylo, že v březnu jsme snad měli hezčí počasí než teď. Bez lehkého zpoždění by to nebylo to pravé cestování, ale brzy jsme se na nádraží našli a vyrazili směr kavárna. 

Tentokrát jsem vybírala já a na instagramu mi padla do oka kavárna Coffee Library, která je od nádraží nějakých 20 minut pěšky (což bylo oproti Méďovi milé zjištění, kam se šla hodina :D). Prostory jsou opravdu velké, takže jsme vůbec neměli problém si vzít k našim ušákům i kočárek. Zde teda není dětský koutek, ale ani v poslední kavárně ho malý nevyužil.

Nejvíce malého zaujal můj deštník, který vytahoval z kapsy a vracel :D Nebo nejvíce, samozřejmě po dobrotách. Byli jsme tam ve všední den, míst na sednutí je tam dost a přesto tam bylo plno. Venku se chystala i zahrádka. Chodí sem zejména studenti a všimla jsem si i tabletů na stolech na půjčení.

Vitrínka byla plná. Nikdo zde neobsluhoval a všichni si objednávali u kasy. Protože už bylo hezky, koupili jsme si domácí limonádu a ledový zelený čaj. Já měla čaj, který obsahoval i broskvovou šťávu, ale jinak nebyl doslazovaný (mě tam trochu toho cukru chybělo :D). Protože jsme měly velký hlad, rozhodly jsme se ochutnat i něco slaného. Vybraly jsme si obložené bagely, ale měli tam i tousty k zapékání, tortily, salát a obědové menu dle denní nabídky. 

Ze sladkého oči přecházely - rolády, cupcaky, ale i tradiční perník nebo tiramisu. Fotky to dokáží představit mnohem lépe! Nakonec jsme zvolili rolády. Terezka red velvet, já čokoládovou. Red velvet byla víc do šlehačky. Mě překvapilo, že v čokoládové nebyla pařížská šlehačka, ale jemný tvarohový krém, který mě velmi potěšil. Zpětně mě pak mrzelo, že jsem si něco nevzala s sebou do vlaku. Takhle jsem si dlouho nikde nepochutnala! Za čaj, bagel a roládu jsem platila něco pod 200 kč.

Nechybělo předání dárečků a tradiční výměna knížek. A také padlo první přání k narozeninám a doteď nechápu, že na to Terezka myslela s měsíčním předstihem a dostala jsem spoustu krásných dárků. Ještě jednou moc moc děkuji <3 

Protože ještě zbýval čas a bylo hezky, šli jsme se projít do Parkánových zahrad a sedli si ve Smetanových sadech, kde Lukášek usnul a my si mohly v klidu popovídat. Pak jsme se už vydali směr vlakový nádraží a za mávání do vlaku se rozloučili. Počasí nám vyšlo krásné, stejně jako celý den v moc milé společnosti. Já si to moc užila a budu se těšit zase na příště.

Terezky pohled si můžete přečíst zde.

Jaký byla vaše poslední návštěva kavárna?