Výstup na Sněžku z Polské strany

Během našeho pobytu v Podkrkonoší v Pididomku (Jak moc malý je Pididomek?) jsme jako správní Češi vyrazili na Sněžku. POPRVÉ. Ano, hanba nám, nikdy jsme tam dřív ani jeden nebyli. Různých tras, jak dojít na vrchol je spousta. Nám poradila kolegyně z práce Barunka osvědčenou trasu, s těmi nejkrásnějšími výhledy. 

V sobotu dopoledne jsme tedy vyrazili. Špindlerův mlýn se nachází jen 30 min autem. Auto jsme nechali na parkovišti ve Špindlerově mlýně (celodenní parkovné 190 kč). Jezdí zde sezónní autobus, který vás vyveze až ke Špindlerově boudě a ušetří tak spoustu výškových metrů. Až do 1.10. jezdí autobus 8:30 - 16:30 ve 30/60 minutových intervalech.

My stihli spoj v 10:30 a ve Špindlerově boudě si hned zašli na oběd. Ze začátku tam bylo dost míst ale postupně dost lidí přibývalo. Protože v okolí nic jiného není, ceny jsou poněkud vyšší. Polévky za 95 kč, hlavní jídla kolem 300 kč, dezerty 140 kč. My vsadili na klasiku a oba si dali vepřové výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem. Platit jde v korunách, zlotých a kartou nad 500 kč. Pak jsme už vyrazili na trasu. 

Počasí nebylo úplně ideální. Pořád jsme se báli, jestli nás někde nechytne déšť a některé výhledy byly napůl v mlze. Díky bohu nespadla ani kapka a i mraky se postupně roztrhaly. Trasa teda začíná na polské straně, kde je ze začátku hodně stoupání po kamenech. Po 3,5 km dojdete k Polednímu kameni.12 Metrů vysoká žulová skála na severním svahu Stříbrného hřbetu. Odtud se vám naskytne výhled na přehradu Sosnowka, která se nachází pod ním. A proč polední? Z polské strany Krkonoš je v poledne vidět slunce přímo nad ním. 

Dál po cestě vás čekají dvě ledovcová jezera, Wielki staw a Maly staw. Jezera vznikly v ledovcovém kotli na severovýchodním úbočí Stříbrného hřbetu. Ani v létě teplota vody nepřesahuje 14 °C. Přístup k Wielki staw je značně omezen. Jeho celé okolí je přírodní rezervací a lze si jej prohlédnout z horní části kotle, kde vede červená a zelená turistická značka. Po jezerech nastává nejlépe schůdná část trasy po Cestě česko-polského přátelství, která vede až k Slezkému domu (zde se platí zlotými). Jsou zde zpoplatněné záchody a možnost občerstvení. To už jste těsně pod Sněžkou a čeká vás jen výšlap na vrchol.

Nahoru jsme šli po NS Krkonošská tundra s nádhernými výhledy. Na vrcholku už na nás čekala ikonická budova meteorologické observatoře na Sněžce. V poštovně i na lanovce je možnost občerstvení, ale jen 0,5 l vody nás stálo 59 kč. Mají zde i mnoho suvenýrů. Na to, jaké bylo po cestě počasí, tak nahoře nebyla zima a ani moc nefoukalo. 16:30 A my začali pomalu klesat dolů.

Pokračovali jsme po NS Krkonošská tundra až k Luční boudě. Stezka z části vedla po dřevěných chodnících nad rašeliništěm. Po Staré Bucharově cestě jsme došli až ke Kozím hřbetům. To se už začalo stmívat, paty sedřené do krve a to jsme nevěděli, co nás ještě čeká. Úbočí Kozích hřbetů je sice celé z kopce, ale vezte, že vás to po chvilce přestane bavit. Nohy pomalu vypovídaly službu a my se jen modlili, až už jsme dole. Jinak po cestě zpět ze Sněžky jsme prakticky nepotkali ani nohu.

Po úmorném klesáním kolem 1000 m jsme konečně dorazili do Svatého Petra. To už byla tma. Ale naštěstí jen kousek do Špindlerova mlýna na parkoviště. 20:30 Jsme konečně nasedli zničení do auta a vydali se zpět do pididomku. Opravdu jsme nevěděli, co nás bolí víc. Jestli paty do krve nebo zadek a stehna z toho klesání. S čelovkou na hlavě jsem nám připravila večeři na grilu a usnuli jsme dřív, než byste řekli švec. 

V neděli jsme se původně chtěli ještě někam podívat, abychom se domů nevraceli tak brzo, ale byli jsme tak zničení, že jsme zvládli jen kino v Hradci. Podívali jsme se na Kazmu a byli rádi, že jedeme domů. Takže důvod se vrátit, abychom mohli vyrazit na Pančavský vodopád. Bylo to náročné, ale cesta opravdu krásná. Určitě doporučuji. A radši vyrazte dřív jak my, ta tma nebyla úplně příjemná :D

Byli jste už někdy na Sněžce? Máte oblíbenou trasu?