TOP 3 procházky do výšin | Madeira

Minulý článek z Madeiry jsem věnovala levádám, kterým patřily 2 dny z našeho itineráře. Dnes bych vám ráda představila další trasy, které jsme si prošli a vřele je doporučujeme dále. Akorát narozdíl od levád, zde se už připravte na pořádné převýšení. Podíváme se spolu na přechod z Pico Arieiro na Pico Ruivo, zabrouzdáme na východ Madeiry na poloostrov São Lourenço a zakončíme to na druhém nejvyšším útesu Evropy Cabo Girão.

Výšlap na nejvyšší horu Madeiry

Nejvyšší horou Madeiry je Pico Ruivo se svými 1 862 m. n. m., která je zároveň třetí nejvyšší horou Portugalska. Máte hned 4 možnosti, jak se na vrchol dostat. Dělí se hlavně podle náročnosti tras. My zvolili tu nejoblíbenější - přechod hřebenovky z třetí nejvyšší hory Pico Arieiro.

Kousek pod vrcholem Pico Arieiro se nachází velké parkoviště, které i tak už v 10 h bylo skoro plné. Parkovné se zde žádné neplatí. Hned na začátku se nachází občerstvení a obchod se suvenýry. Celkem nám trasa zabrala necelých 8 h, ušli jsme 17 km a vystoupali velmi bolavých 1 170 m.

Protože je to přechod dvou hor, tak vás nejdřív čeká sestup z Pico Arieiro a poté výstup na Pico Ruivo a cestou zpět sice sejdete Pico Ruivo, ale zase si vyšlápnete Pico Arieiro. Takže je opravdu potřeba na to být připraven. My vycházeli okolo 11 h a časově to bylo opravdu hraniční. Cestou jsme potkávali hlavně lidi, co se už vraceli. Bohužel nám úplně nevyšlo počasí a máme hromadu fotek v oblacích. Ale i to má své kouzlo. Při cestě tam jsme měli po pravé straně mraky, vlevo bylo jasno. Těsně pod vrcholem se nachází malá chatka s drobným občerstvením, záchody a pitnou vodou zdarma.

Když na vrcholu byly mraky, stačilo chvilku počkat a částečně se roztrhaly. Sice jen na chvíli, ale aspoň drobné výhledy jsme si užili. Při cestě zpět už byly mračna po obou stranách. Také se na této trase ze začátku nachází tolik ikonický záběr z dronu, jak jdete po velmi úzké cestě. V reálu to tak vůbec nevypadá, nemusíte se ničeho bát. Tento nejnáročnější výšlap nás čekal náš druhý den, kdy ten následující jsme měli odpočinkový program, protože nás bolelo naprosto vše.

Východní poloostrov São Lourenço

Pátý den jsme vyrazili na východ ostrova, na poloostrov São Lourenço. Sem jsme přijeli později, kolem 12 h a byl velký problém někde nechat auto. Opravdu skoro všude bylo plno, takže jsme parkovali asi 1 km od plánovaného začátku trasy. Zmiňovala jsem to u levád, zmiňuji to i zde. To, že je hezké počasí u hotelu neznamená, že bude všude. Hned na začátku nás chytla neskutečná průtrž mračen. Naštěstí se za 10 min přehnala, ale i tak to bylo nepříjemné.

U startu je potřeba elektronicky zaplatit poplatek 1 €/os pro vstup. Nás nikdo nekontroloval, ale všichni si to na začátku kupovali, tak jsme to také zaplatili. Obzvlášť, když se jednalo o 2 €. Po dešti se vyjasnilo a bylo opravdu krásně. Mohli jsme si tak užít výhledy do okolí. Než přišla další přeháňka, kterou jsme viděli už z dálky. Ta byla snad ještě horší, protože jsme byli na pláni a nebylo se kde schovat. I přes pláštěnky nám pěkně nateklo do bot. Ironií je, že jsem nakonec zpět na hotel dojela s velmi spálenýma nohama. Extrémně zde fouká, až létají čepice.

Ani tady těsně pod vrcholem nechybí oáza se stínem, jídlem a záchodky. Mají zde i informační tabuli o tom, jak to tam funguje. Je to totiž opravdu uprostřed ničeho. Vše se zde dováží/odváží loděmi. Elektřinu si vyrábí solárními panely, vodu filtrují. Možná i proto zde záchody stojí 1 €. Cesta na vrchol je ve špatném stavu, ale rozhodně to stojí za to se podívat až nahoru. Bylo tam porušené zábradlí a s údivem jsme sledovali lidi, jak riskují a chodí blíže ke krajům. Celkem nám trasa zabrala 5:15 h, 12 km s převýšením 620 m.

Útes Cabo Girão

Toto byl náš odpolední program prvního dne. Jedná se o odpočinkový výlet, neboť vás zde povozí buď auto nebo lanovka. I když úplně první pohled na tento nejvyšší útes Madeiry jsme měli z oceánu. Během pár hodin jsme se na útes podívali ze všech směrů - od vody, z vrcholku a nakonec jsme zašli přímo pod něj. Na vrcholu se nachází Sky Walk - vyhlídka s proskleným dnem, která byla tak populární, až zde zavedli poplatek 2 €/os. Pod sebou můžete vidět zemědělská pole, ke kterým se můžete svést lanovkou.

K té jsme kousek sjeli autem. Prakticky nikdo tam nebyl. Lanovka Fajã dos Padres se nachází na západní straně útesu, kde překonává převýšení vyšší jak 400 m. Prakticky to vypadá, jako kdybyste padali šupem dolů. Lanovka jede ale pomalu, tak se nemusíte bát. Lístek stojí zpáteční 10 €/os a lze platit jen v hotovosti. 

Dole se nachází krásná promenáda, kde bylo minimum lidí. Bohužel už byly zemědělské pole zavřené, ale i tak jsme viděli například pěstování banánů či kaktusových fíků.

Závěrem

Nejnáročnější trasy máme za sebou. Příště nás čekají už jen odpočinkové výlety. V našem podání jsme i tak těch 15 km denně nachodili, i když jsme nešli žádnou túru :D Pokud Madeiru navštívíte, minimálně si zajděte na nejvyšší horu. Ale jinak vám doporučím všechny trasy. Nám se líbily moc!

Jaká vás nejvíce zaujala? Jaké nejvyšší převýšení jste kdy vystoupali?