Mystery výlet aneb netuším, kam jedeme!

Dominik vymyslel výlet, ale nechtěl mi říct, kam to bude. To mi ale nevadilo, moc jsem se těšila i tak. Nejdřív jsme si dali snídani v McDonaldu v Litovli a odtud jsem už pak řídila já až na místo určení. Poznala jsem to cca 10 km před cílem a to jen díky tabulím, které to oznamovali. Jediné, co jsem věděla, bylo obléknout se do sportovního a vzít si s sebou termosku s čajem. Kam jsme dojeli?

Na Praděd! A po cestě nás čekala krásná naučná stezka Bílou Opavou. Ke konci mě pak čekalo ještě jedno překvapení, ale o tom později. Na Praděd jsme vyrazili krátce po povodních, ale naštěstí jsme nikde na žádný problém nenarazili. To až na samotné stezce, kdy nejkrásnější úsek byl bohužel uzavřený (ten co vedl podél vodopádů po lávkách), avšak k Pradědu se šlo vyjít jinou cestou.

Potkávali jsme poměrně dost lidí na konec září. Krátkou pauzu jsme si udělali na chatě Barborka, kde nás ale překvapilo, že neberou karty. To jsem začala chytat paniku, že tam umřeme hlady :D Delší pauza byla naplánovaná až po cestě zpět s druhým hlavním cílem výletu - borůvkové knedlíky! 

Cesta od Barborky k Pradědu je velmi příjemná, po asfaltce. Vyšlo nám krásné počasí, takže bylo vidět opravdu daleko. Nahoře je možnost si půjčit koloběžky a sjet to dolů, ale bohužel byla půjčovna zrovna zavřená. Až jsme se pokochali výhledy, vyrazili jsme zpět. Po cestě je jedna krásná vyhlídka, kde se určitě zastavte. 

Na Barborce jsme si dali borůvkové knedlíky, o kterých jsem mluvila už nějakou dobu, že bych si je chtěla dát na horách. Naštěstí totiž zprovoznili terminál :D Po posilnění nás už jen čekala cesta zpět. Aby to nebylo tak jednoduché, tak protože nás mrzelo, že nejkrásnější část u vodopádů je zavřená, rozhodli jsme se přesto ji zkusit. Navíc teď vyplňujeme knížku Our Love Challengers a bylo tam udělat něco, co se nemá dělat, jako třeba jít uzavřenou cestou (dětem a starším lidem ale určitě nedoporučujeme!). 

Některá místa byla nepoškozená, některé chodníky byly zdecimované vodou. Nebudu vám lhát, někdy jsme měli pěkně stažený žaludek. I jestli nás někdo nenačapá. Naštěstí vše dobře dopadlo a my jsme prošli stezkou odvahy až k autu a už jen jeli unavení, ale šťastní, domů. Nachodili jsme sice "jen" 17,7 km, ale s převýšením 670 m za 5:30 h.

Skvělá společnost, sportovní aktivita a dobrota, vše co má mít skvělý výlet. 

Než jsem stihla sepsat tento výlet, vzal mě Dominik na další tajný výlet a já se těším, až vám povyprávím i o něm! Avšak příště se ještě budeme věnovat našemu výletu do Anglie.

Kdy jste naposledy udělali něco, co se nemá dělat a co to bylo?