Přes tři hrady 2019

Letos, jako loni jsme s přítelem navštívili Pochod přes tři hrady. O loňském pochodu si můžete přečíst zde. Určitě si přečtěte loňský článek, aby jste vše správně pochopili :D

Čtvrtý krok jsme konečně došli trasu, kterou jsme chtěli! Fakt, nekecám :D A už ji v životě nepůjdeme. Byla strašná. Ale pěkně od začátku. Ráno jsme se zplna najedli, abychom měli sílu na cestu, která nás čekala. Lístky na registraci jsem letos ani netiskla, protože jsem je tiskla každý rok a ani jeden rok jsme je nevyužili, protože jsme šli nakonec jinou trasu.

Hlásili déšť, ale nakonec se nám to naštěstí vyhlo. Bylo chladno. Nezvyklá změna oproti minulým letům, kdy vždycky byly hrozný tropy a já odjížděla totálně spálená. Mikina stačila, ale radši jsem sebou měla i bundu.

Přítel byl hrozně překvapený, když jsem mu řekla, že tam nebudou brát kraty xDD Naštěstí jsem měla s sebou dost hotovosti :D

Vyrazili jsme na cestu asi o půl 10 a hned v 10 se ztratili. Na trase, co už jsme znali. Trapas. Naštěstí jsme na to brzy přišli a vrátili se zpět. Prvních 5km uteklo hrozně rychle. Pak jsme se konečně vydali cestou, kterou jsme ještě nikdy nešli. Následoval jeden škrpál za druhým. Hodinky mi v jenom kuse pípaly, že jsem vystoupala denní počet pater, 2x denní počet pater, 3x denní počet pater... Nakonec jsme se za celý pochod dostali k číslu 80 vystoupaných pater.

Před druhým kontrolním bodem jsme se ztratili. Jakmile zmizí haldy lidí, je to špatné znamení :D Naštěstí jsme si poradili. Vylezli jsme na silnici a zadali si Proruby (místo 2.kontrolního bodu) do map, které nás tam za chvíli dovedly. 

Po příchodu do Polomu, což byla další vesnice, kterou se procházelo, jsme viděli, že je to kontrolní místo pro trasy ze Sopotnice. Na rozcestí jsme ale nevěděli kudy jít. Nikde nebyla žádná značka. A víte proč? Stála jsem na ní :D :D :D Trapas číslo 2.

Zbytek cesty už šel podle plánů. Teda, šli jsme po správné cestě, ale jakým terénem. Myslela jsem, že asi umřeme. Taková strmá cesta dolů... Všude bahno, kořeny, klouzalo to. Na mnoha místech mi musel přítel pomáhat a za to jsem mu moc vdečná, protože bych to sama nezvládla. A to jsem ještě několikrát přeskakovala potok! :D Když jsme se objevili u Modlivého dolu, byla jsem hrozně šťastná. Už jsme byli kousek od cíle.

Druhý, třetí kontrolní razítko a už to bylo. Třetí kontrolní bod byl na Potštejně, kde je vždycky nejvíc lidí. Po cestě jsme snědli co bylo s sebou - domácí pizza žemle a těšili jsme se na odměnu v cíli. Začalo to libovou uzenou kýtou a pokračovalo randem v cukrárně ♥

Radši vám tu ani nebudu vypisovat, co jsme všechno měli, ale co bych chtěla zmínit, tak byl nápis v cukrárně ,,Nemáme tu Wi-fi, bavte se mezi sebou :) ". To se mi moc líbilo. 

Nachodili jsme nějakých 26 000 kroků, asi 15km čisté trasy. Po cestě jsem usínala v autě, i když jsem se snažila v tom přítele nenechat samotného :D O půl 6 večer jsem doma zalehla a spala až do druhého dne do 8 do rána. Přítel se mě snažil budit, ale chudákovi se mu to nepovedlo :D

Tak já doufám, že jste se zase zasmáli nad cizím neštěstím a já jsem ráda za jeden další úžasný výlet ♥ Mějte se krásně, tak příště :-* Koho čekají zkoušky, tak hodně štěstí ♥ Přikládám zde ještě menší vlog z výletu :)

Chodíte na pochody? Máte rádi zříceniny?

Pokud se Ti recept, fotka či má tvorba líbí, moc mě potěší Tvůj komentář na blogu či přidání se k mým pravidelným čtenářům, like na FB stránce, odběr na Youtube nebo follow na instagramu :)

  Sociální sítě:
Facebook stránka
Instagram účet

Youtube kanál

  

Moc děkuji za jakoukoliv odezvu a podporu