Holčičí den s mamkou - Kunětická hora

Vítám vás u nového článku ♥

I když už je to nějaká doba, co mě mamka navštívila, stejně jsem se nakonec rozhodla článek sepsat. Nejdřív jsem ho měla v plánu sepsat, pak na to nebyl čas, ale teď jsem se rozhodla, že ho tady prostě chci mít. I jako památku. Aneb moje myšlenkové pochody.

S mamkou (no ani taťkou :( ) moc času společně netrávíme. Možná bych měla být ve 20 letech dospělejší (všechno nejlepší Míšo, ode dneška už ti není náct :'( ), ale nejsem. Řekla bych, že mám s našima fakt moc hezký vztah, proto se ani nesnažím se od nich nějak "distancovat" či jak to nazval a klidně s něma někam pojedu na rodinný výlet. Stará si na to nepřijdu.

Loni jsme si s mamkou udělaly výlet jenom sami dvě. Navštívily jsme zámky Rájec nad Svitavou, Lysice a zakončily to výšlapem na rozhlednu Malý Chlum (kde nám mimochodem na začátku dubna sněžilo). Byl to první výlet myslím že po 4 letech, kde jsme byly jenom my dvě. Žádnej brácha, přítel, či kamarádka. A bylo to fajn.

Proto jsme se rozhodly podobné věci podnikat častěji (rozumnějte párkrát do roka :D). O loňských letních prázdninách jsme se s mamkou vídaly, ale obě jsme chodily do práce, takže toho společného času ještě moc nebylo a obě jsme byly furt někde v trapu. Pak jsem ale nastoupila na VŠ do Pardubic a už jsme se skoro neviděly (domů jsem jezdila jen na víkendy a ty jsme byli také často u přítele). A tak jsme přišly na to, že jediný způsob jak si vzájemně věnovat svou pozornost je, když mamka za mnou přijede do Pardubic.

foto říjen

Na začátku října za mnou přijela a udělaly jsme si typický holčičí den - nákupy.

foto květen

Pak jsem napsala mamce, když to bylo cca rok od našeho výletu, jestli nechce zase něco takového podniknout a ona říkala, že jí to také napadlo. Tak jsme se domluvily na středě 9.5., že za mnou do Pce přijede. Vymyslela jsem geniální program. Obě si dotáhneme kolečkáče a zajedeme si na Kunětickou horu, kterou si poté projdeme.

Víceméně se tam opravdu dá dojet po kolečkových bruslí už od vlakáče (pokud by někoho zajímala přesná trasa, písni a pošlu) a to jsme i udělaly. Cesta má cca 7km a vede z 90% po cyklostezkách. Fotky s Kunětickou horou v pozadí jsou kouzelné. Poté co jsme se dostaly Ráb (vesnice pod Kuňkou), jsme sundaly brusle a chtěly jsme si zajít na zmrzlinu, na kterou jsme viděly poutač. Samozřejmě kdo by to čekal, zrovna ten den se jim rozbil přístroj a celej den nebyla žádná zmrzka. Po cestě jsme potkaly jednu babičku, která vyzvedla vnoučka ze školy.

Než jsme se nadály, seděly jsme u babičky, mamka s pivem v ruce. Paní byla tak hodná a dolila nám vodu, mamku, jak jsem zmínila, osvěžila pivem (a to mamka měla na něj zrovna chuť, ale všechny hospody co jsme po cestě potkaly měly zavřeno :D :D ) a hezky jsme si asi hoďku popovídaly. Pak jsme se rozloučily, paní nám poradila kudy jít a kde je nejblížší hospoda (padaly jsme hlady) a my se pěšky s bruslema v rukách vydaly vzhůru do kopce.

brusle na mě čekaly u stromečku

jídlo už bylo nadohled

Paní řekla, že je restaurace pod Kunětickou horou. Já jsem si myslela, že to bude teda někde přímo pod ní a houby. Je pod parkovištěm. Tak jsme se občerstvily. Mamka si dala gulášovou polévku, já vývar s knedlíčkama a jako druhé jsme si daly vepřové medailonky z krkovice se zeleninovým salátem a dipem. Na jídle jsme si pochutnaly a platily myslím kolem 500kč (+ pití).

Ten kopec nebyl vůbec tak hroznej, jak to vypadalo. S mamkou jsme si vybraly základní okruh, protože kaple se provázela pouze v určité hodiny. Dospělí 90kč, student 60kč. Během sezóny květen - září má Kunětická hora otevřeno od 9:30 - 17h. Na začátku cca 5 minut nám pán povyprávěl o historii a poté si šel každý po svých. Musím uznat, že nás opravdu překvapilo, kolik toho Kuňka schovává. To byly nekončící expozice (a schody!:D).

Nejvíce mi utkvěla v paměti expozice, kde byly reálné fotky domů v okolí a autor si z nich dělal strandu, že takhle se domy nestaví. Například že to vypadá jako šmoulí vesnice nebo palác Sněhurky. Když jsme vylezly všechny schody, ocitly jsme se ve vrcholku věže, kde dost foukal vítr. Člověk měl hezký rozhled. Bylo vtipné, že jak jsme lezly nahoru, tak v určité vyšší úrovni jsme viděly ptáky, jak jde proti nim silný vítr a oni se tam snaží udržet :D

na úplném vrcholku

to jsou ty zesměšněné baráčky

Ještě jsem zapomněla zmínit velmi milé pokladníky, kteří byli tak hodní a dovolili nám si tam nechat brusle, ať se s nima nemusíme tahat po expozicích. Jako suvenýry jsme si koupily magnetky.

Po tomto výstupu jsem se cítila dost mrtvá, takže jsem si dala na posilněnou langoš a pak s mamkou ještě zmrzku. Byla čokoláda, kokos, jahoda. Chtěla jsem míchanou čokoláda, kokos. No nezamrzla paní čokoládová? To prostě nevymyslíte! :D Takže jsem si dala jen kokosovou. Utvrdila jsem se v tom, že mi vodové zmrzky prostě nechutnají. :D

Cesta zpátky byla náročná a když jsme už měly nádraží nadohled, musely jsme si sundat brusle. Cesta tam byla dost nerovná, takže to drkotalo a ani jedna jsme se na tom nedokázaly udržet (puchýře z cesty tam, máme geneticky dané křivé nožky - chodidla). Tak jsme hupsly do trávy a to utrpení ukončily. 

Mamka si ještě stihla rychle vletět do Albertu a o půl 19 jsem jí už objímala na nástupišti, když jsme se loučily (přijela v 11, chtěly jsme zajít ještě do Globusu, ale Kuňka se nám nějak protáhla a my nechtěly spěchat, tam zajdeme příště). Byl to opravdu povedený výlet :) Návštěvu Kunětické hory vřele doporučujeme. Expozice jsou fakt pecka.

Tak, já jsem ráda, že mám zase sepsanou jednu další vzpomínku, na kterou nezapomenu. Pro dnešení článek by to bylo vše. Tímto se s vámi loučím, mějte se krásně a zase u dalšího článku ♥

Pa, Míša.

P.S. Jestli to nějakým zázrakem třeba čteš tati, tak co, kam pojedem my? :D :)

Trávíte čas s rodičema, ikdyž už jste na to "staří"? Kdy jste se naposledy věnovali vaší mamce nebo vašemu tatkovi?

Sociální sítě:
Facebook stránka - https://www.facebook.com/wantbefitm/
Instagram účet - https://www.instagram.com/wantbefitm/

Youtube kanál - https://www.youtube.com/channel/UCOjT0MZGJHzbY7rVEjhMZrQ?

Moc děkuji za jakoukoliv odezvu a podporu